Kam mě ty šipky vedou? Dolů? Do pekla?
Na konec světa! (Hamry u Žďáru n.S.).
A zas jsem z toho jelen. Mám jít po vodorovné značce.
Tahle se také nějak kácí. Nebo mi to dělá pivko z hospůdky při cestě?
Zmatený turista už do toho kopl.
Bez problémů. Zelená nás pouští po modré.
Hele, teď jdem po nějaké trikolóře.
Červená, modrá, ale kam zmizela ta žlutá?
Už se vrátila! Z osvěžení z hospody. A má ji jak z praku!
Kůrovče, máš to marný, značení může být i na pařezu!
Pokud i ten pařez neskončí v kotli.
Zachránili značku z padlého smrku a dali si ji na chatu, aby se pořád někdo neptal na cestu. Prý, neznámo proč, se stejně ptá.
Nejsou-li stromy, poslouží i kameny.
Jen co stromek povyroste, červená se přemístí.
Pejskové jsou také turisti. Jejich oblíbené místo.
Zelená nás dovedla k zeleni, ale s šedivou obludou.
Litina i beton je s barvou hned zajímavější.
Konečně nějací živí tvorové. Však po té dlouhé túře by křidýlko nebo stehýnko bodlo!
Věřili byste, že je to stále tatáž značka?
To je ona, nakreslená ve velké prohlubni stromu, že ji skoro neuvidíte. (Humpolec, 300m za vl.nádražím).
Ještě další rarita na konec. Značka je za plotem!